Jak Česko hledalo písničku...

...a našlo ji u Tří dnů na břiše
Loděnická skupina Tři dny na břiše (zkráceně 3DB) se zúčastnila druhého ročníku soutěže Česko hledá písničku, která probíhala od října do listopadu v Semaforu. Nevedla si vůbec špatně... O výsledcích soutěže, jejím průběhu i zákulisí jsem si povídala s primášem kapely Pavlem Machačem a textařem Janem Velíškem.

Jak jste se o soutěži dozvěděli?
P.M.: "Irena Zlámalová zahlédla kratičký spot v televizi, navíc prvního ročníku se zúčastnil i Vláďa Čáp, od kterého jsme později dostali hodně informací. Protože Irena má hodně silný vztah k Semaforu, přesvědčila nás, abychom během tří dnů vyhrabali, přizpůsobili a poslali čtyři věci dvou autorských dvojic. Od dvojice Machač/Velíšek to byly Bolím a Svádění a od dvojice Zlámalová/ Velíšek Taková tma a nakonec finálová Cinéma-vérité."

Cinéma-vérité oslovila diváky i odbornou porotu, kterou vedl prezident českého PEN klubu Jiří Dědeček, a dále v ní byli takoví lidé jako Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Milan Lasica, Jan Vodňanský, Pavel Dobeš, Václav Kopta? Tím se dostáváme ke konečnému ocenění...
J.V.: "Získali jsme 1. cenu odborné poroty za nejlepší písničku, Cenu Jiřího Suchého za nejpoetičtější text a 2. cenu v hlasování diváků v sále. Protože Jiří Suchý je pro nás básnický guru, máme z téhle ceny asi největší radost. Radost máme i z krásných slov od porotců, lidí, kterých si vesměs nesmírně a už dlouho vážíme. Proto nás těší, že nás označili za profesionály v oboru. K tomu Milan Lasica označil Pavla za českého Joe Cockera a Jitka Molavcová si chtěla od Ireny Zlámalové písničku Cinéma-vérité občas půjčit..."

Bylo něco, co vás nepotěšilo nebo dokonce naštvalo?
P.M. "Nepotěšila nás špatná propagace soutěže. Díky tomu soutěž pro nás nepřekročila brány Semaforu. Také nás překvapila nesmyslná marnotratnost, s níž se na tři hlavní ceny, tedy briliantové noty, vynaložil bezmála milion korun. Chápali bychom, kdyby cena byla pouze symbolická a peníze se věnovaly na vydání CD, natočení videoklipu vítězů nebo na jiný dobročinný účel."

Má pro vás účast a krásné umístění v soutěži nějaký hmatatelnější dopad?
J.V. a P.M.: "Nejhmatatelnějším dopadem je, že jsme se seznámili s výborným kytaristou od Ivana Hlase, který už u nás hostuje. I kdyby nic jiného, odehráli jsme tři minikoncerty na prknech milovaného Semaforu. A Jitka Molavcová nám dvěma - jako jediným - při předávání cen pošeptala: "Vy jste ďábel". To potěší, ne?" J.V. shrnuje: "Kdyby mi před lety někdo řekl, že se budu klanět z prken Semaforu a lidi mi budou tleskat, poslal bych je k doktorovi!" P.M. už jen dodává: "Nesmazatelné byly ty pocity a večery po příjezdu ze Semaforu, kdy jsme si to znovu, teď už bez nervů, prožívali a znovu v hlavách přehrávali a opájeli se..."

Soutěž je za vámi, teď vás ale čeká vydání CD... Kdy to bude a jaký je název?
P.M.: "Hotové bude v nejbližších dnech, 12. prosince proběhne v Salmovské literární kavárně v Praze jakási generálka na jeho křest. Názvem je jeden verš písně Bolím "...a čistej ručník k tomu"."

Přijde mi, že vy dva jste na sebe opravdu napojeni, většinou hovoříte jakoby jedněmi ústy. Jak jste se vlastně potkali?
P.M. (J.V. se jen pobaveně usmívá a přikyvuje): "Potkali jsme se před lety v berounském lokále Zanzibar. Já tam přišel se svými už trochu zmoženými kamarády. Volno bylo jen u stolu, kde seděl také už mírně unavený chlap, kterého jsem neznal. No, a protože kamarádi už byli přece jen lehce indisponováni, takže nehovořili nejchytřeji, začal na nás tenhle chytrolín dělat intelektuální ramena a později začal omylem šmejdit i v mém oboru. Chvíli jsem ho nechal, nakonec došlo na slovní pošťuchování, u něhož ostatně zůstalo. Po čase u nás hostoval Jan Spálený a já koukám, že se okolo něj motá tahle ohavná osoba ze Zanzibaru. Ptal jsem se tedy, kdo to je, a vyšlo najevo, že "jeho" textař Jan Velíšek. Po čase jsem tedy panu Velíškovi volal, jestli by nám dal nějaké texty. Poslal je, nám se líbily a začali jsme k nim psát muziku. Od té doby je členem kapely."