Nehledejte zde návody k výrobě alchymistických elixírů. Tahle
kniha vás zavede do tajemně zakouřené černé kuchyně našich prababiček, do
barokní a středověké vesnice, aby vám ukázala, že příprava jídla byla rituálem,
udržujícím prosperitu rodu i řád světa. Málokoho dnes napadne, že zdobení
koláče je vlastně vytváření mandaly, že koblihy jsou modelem koňského trusu, že
ornament na velikonočním vejci je zaklínadlem a magickým záznamem, který lze
přečíst a jímž dárce cosi sděluje obdarovanému. Najdete zde přehled rituálních
jídel pro všechny svátky roku, z nichž některé jsou známé (velikonoce, vánoce),
jiné zapomenuté (např. liščí neděle, rusalčí dny, a pod.). A víte, že moravští
vrabci se původně dělali opravdu z vrabců? Kromě zajímavého vyprávění zde
naleznete i desítky méně známých receptů. Ať už se rozhodnete uvařit „Hadí
mord", „Kaši pro duše nebožtíků" nebo „Polévku proti upírům",
pokusíte se o „domácí pivo" nebo „medovinu", určitě poznáte, že
vaření je nedílnou částí dávné lidové magie, která má co říci i nám, v době
chvatně hltaných hamburgerů.

 „Magické
úkony spojené s jídlem dodržujeme stále, aniž bychom si to uvědomovali,“

tvrdí autor Magické kuchařky spisovatel Otomar Dvořák.

Jste autorem knihy Magická
kuchařka. Co vás vedlo k jejímu napsání

„Na počátku stálo tajemství babiččiny truhly, kterou jsem
kdysi jako chlapec objevil na půdě venkovské chalupy. Mimo jiné „poklady“ se v
ní skrývaly i zbytky otrhaných kuchařek, psaných zajímavou staročeštinou a
popisující jídla z přísad, jaké jsem si ani neuměl dost dobře představit, a
také rolnické kalendáře, do nichž si babička vlastnoručně vpisovala různé
návody a zaručené recepty. Na ty jsem si po letech vzpomněl - a některé dokonce
znovu našel! Druhým mým inspiračním zdrojem byly objevy badatelů, kteří už
téměř dvě stovky let zaznamenávají staré zvyky a obřady. Najednou jsem si
uvědomil, jak bývala jídla těsně spjatá s kalendářem, s cyklickými proměnami
času v průběhu roku, se svátky, rituály a vzájemným setkáváním lidí.“

Jaký je váš
osobní vztah ke kuchařskému umění?

„Jím rád - a těší mě zejména takové jídlo, které je
současně estetickým zážitkem. A rád také ochutnávám neznámé pokrmy, je to
stejné dobrodružství, jako poznávání cizích zemí.“

Co čtenář v
knize najde, kromě reálných dobových receptů? 

„Ty recepty - i když je jich v knize kolem čtyřiceti -
jsou spíše dokreslením objevitelského putování za tajemstvím jídla. Snažím se
vyprávět zajímavý příběh. A možná si při jeho četbě spolu se mnou uvědomíte, že
na rozdíl od nás naši předci moc dobře věděli, jak se v jídle snoubí základní
živly - voda, oheň, živočišná, rostlinná a nerostná říše, jak se ty energie
přelévají, a že lze skutečně určitých druhem jídla ovlivnit vnímání a náladu
lidí, že společné pojídání přesně stanoveného jídla se stává určitým druhem
pouta, slibu či závazku. Dokládám to příklady z mýtů, pohádek i lidových
výročních tradic.“ 

Máte pocit,
že můžeme magické přístupy v kuchyni uplatnit a zohlednit i dnes?

"Určitě! Vždyť mnohé magické úkony, spojené s jídlem,
stále dodržujeme, aniž bychom ovšem chápali jejich původní rituální podstatu.
Je to například štědrovečerní večeře, pečení vánoček a svatebních koláčků,
velikonoční barvená vejce atd. Svou knihou bych chtěl upozornit, že celý rok
byl dříve členěn na množství zlomových, "posvátných" okamžiků, při
nichž se vyžadovalo pojídání přesně stanovených jídel. Věřilo se, že se tím
udržuje svět v rovnováze.“

Který z
receptů uvedených v knize jste měl příležitost sám úspěšně vyzkoušet?

„Skoro většinu. Z těch nezvyklých mi docela chutnala
sladká hrachová kaše, špenát z kopřiv, boží koláč z deset let starého těsta,
marmeláda z divokých trnek a valašské topinky, mazané medem a pokladené plátky
česneku. Za pochoutku, kterou jsem rád jídal už v dětských letech u babičky,
považuji velhartickou kaši ze strouhaných jablek zředěných teplou hovězí
polévkou, do níž se nakrájejí kousky vařeného hovězího masa a jemně se
přisladí.“ 

Děkuji vám za rozhovor.

Kameel Machart