CD Antonín Dvořák: Smyčcové kvartety (Es dur "Slovanský", G dur)

Autor: Antonín Dvořák
Cena:
219,00Kč

Bez daně: 180,99Kč
Množství: - +
   - NEBO -   

Wihanovo kvarteto
Leoš Čepický - 1.housle 
Jan Schulmeister - 2.housle 
Jiří Žigmund - viola 
Aleš Kaspřík – violoncello 

Hudební nástroje 
1.housle: J.B. Špidlen, 1995 
2.housle: G.F. Pressenda, 1830 
viola: Č. Musil, 1970 
violoncello: F.A. Homolka, 1854 

V první větě se objevuje polka, která v české hudbě devatenáctého století jednoznačně zastupovala národní znak, modelem k druhé větě byla ukrajinská dumka, jejíž rychlá část se zde ovšem charakterově blíží jednomu z typických českých tanců s proměnlivým taktem - furiantu. Lyrická romance třetí věty poukazuje k písňové inspiraci, ve slovanské oblasti vnímané jako inspirace ruská, finále je skočná, tedy opět sudodobý tanec polkového charakteru. Hlavním melodickým materiálem je rozložený trojzvuk, jeden z folkloristických základů variační práce. I ostatní složky díla využívají podněty, s nimiž pracuje lidová píseň: k nim patří opakování motivických úseků, pravidelná periodicita, jednoznačnost harmonie. Při vší bezprostřednosti, jakou skladba působí, se však jedná o promyšlenou cyklickou formu jako celek - důkazem je např. přepracování druhé věty, kde Dvořák zaměnil původně pomalý závěr za tempově gradující, ukončený osmitaktovým Vivace, aby vytvořil žádoucí kontrast následující romanci. Dalším kontrastem a vyvrcholením je energické finále v modifikované sonátové formě. 
Na autograf Smyčcového kvartetu G dur op. 106 skladatel poznamenal: "první skladba po druhém návratu z Ameriky." Je jím tedy - roku 1895 - zahájena závěrečná etapa Dvořákovy tvorby. Premiéru provedlo 9.10.1896 jedno z prvních českých profesionálních komorních sdružení, České kvarteto, které založilo dodnes živou interpretační tradici. 
Poslední Dvořákova skladba pro toto obsazení nese některé nové znaky, jež se v dřívějších kvartetech neobjevovaly. Melodická složka je ve srovnání s písňovou melodikou dřívějších Dvořákových skladeb méně kantabilní, více je však zdůrazněna zvuková, barevná stránka instrumentace, nositelem výrazu jsou i časté tempové a dynamické proměny. Pozoruhodná je stránka rytmická, v níž Dvořák častým použitím duol, triol, kvartol či kvintol záměrně zastírá pravidelnou pulzaci sudého nebo lichého metra, a harmonická, oscilující mezi durovým a mollovým tónorodem. I pětidílné scherzo, citace a variace tematického materiálu předchozích tří vět ve finále dokazují, že se i zralý Dvořák odvažoval na experimentální pole. 

Napsat recenzi


Vaše jméno a příjmení:


Vaše recenze: Poznámka: HTML tagy nebudou převedeny!

Hodnocení: Nejhorší           Nejlepší

Opište prosím kód z obrázku do pole níže: