Píšovinky

Výrobce: Machart s. r. o.
Autor: Dezider Fekete
Cena:
208,05Kč

Bez daně: 180,91Kč
Množství: - +
   - NEBO -   

Kniha „Píšovinky“ není jen tím, čím by se mohla zdát na první pohled - tedy vtipnou a jazykově uvolněnou sbírkou zkušeností a příhod, týkajících se povětšinou sexu, či obecně svádění a vztahů mezi mužem a ženou, zarámovaných jakýmsi Kunderovským motivem pomsty zhrzeného (ne)milence. Ve skutečnosti jde také o zajímavý intelektuální text, což nezakryjí ani - často, leč poměrně účelně - užívané vulgarismy. Tato záležitost je jasná již na první stránce.
Kniha je nejen výraznou sebereflexí hlavního hrdiny, ale i reflexí normalizační doby, ve které vyrůstal, a raně kapitalistické éry, v níž nyní žije, včetně různých historických přesahů a rodinných i politických souvislostí. Jako potomek v Česku zapomenutých Němců může s dobrým nadhledem pozorovat i středoevropský česko-německý kulturní souboj. Tento zápas nemůže pro něj dopadnout jinak než nerozhodně, protože je to také podmínkou, aby v jiném, nenápadnějším, ale o to důležitějším, zvítězil člověk nad blbcem. Kniha obsahuje též množství úvah, myšlenkových procesů, v nichž se snaží autor co nejjasněji zformulovat určité názory a postoje, a je třeba konstatovat, že většinou dochází k celkem vtipným závěrům a postřehům.
Samotný příběh knihy je pak především jakýmsi vnitřním proudem, který celé toto sebe- i všezpytování unáší dál klidným a stejnoměrným tempem.

Autor o knize: „Vlak, v něm muž. Vlak pomalý, myšlenky muže rychlé a často velmi mužné. Normální zdravý muž si také ve svých zdravých myšlenkách nepojmenuje věci jinak než pravým jménem. Sám se sebou a před sebou a sám nejenom v kupé se nebojí ani provokovat a provokace je tedy hodně i hodně různé, nejvíce pak politické a erotické. Ze všech nejprovokativnější je ale jedna nenápadná myšlenka, totiž že vztah mezi láskou a sexem je v zásadě kladný i když úměrnost není vždy přímá. Naproti tomu je úměra jednoznačně nepřímá mezi slušností a komunismem a přes všechno zdání je hrdina slušným hochem. I to co zrovna provedl, než nasedl na vlak, není nic neslušného, jenom možná slušná ptákovina. Ale také možná rafinovaná msta, kdopak to nakonec pozná; v době tak málo rytířské?“


úryvky z knihy

I.

„Je fajn, že jsme se sešli v tomto životě, na tomhle světě a že se k sobě tak hodíme. A musíme toho i pořádně využít, protože když naše věčná láska nepochybně přetrvá i do příštích životů, nevychutnáme si ji moc, jestli se vrátíme například vy jako mraveneček a Já jako sličná nosorožkyně,“ řekla mu jednou.
Na to Jí odpověděl, že už i teď a tady je jeho užitečným zvířátkem. Z masa měla totiž nejraději mastné tučné fláky, které by on už považoval za odpad, ale Ona Si na nich dovedla pochutnat a vždy mu za ně ochotně věnovala libové kousky ze Svého talíře. Dlouho se zdráhal tomu věřit, že to má tak ráda, ale Její náruživé chroupání kližek a ohlodávání kostí ho časem přesvědčilo.
„Je lepší mít Vás i namísto pejska. Ten by se možná někdy nezdržel a nějaké libové by mi tu a tam záviděl.“
„Jakého pejska? Jsem kočka a ty jsou ještě masožravější než psi. A vy nejste užitečný vůbec, abyste věděl. Ale škodlivý také nejste, jenom tak mile zbytečný, nejvíce když při milování v Sobě schovám váš jediný hodnotný kousek a vy ze Mne trčíte celou vaší zbytečností.“
„Těším se už moc na to, až Se ke mně přidáte a budeme si tak hezky zbyteční spolu. Až si budeme jako hodně staří jenom tak sedět na lavičce s nějakým velmi hezkým výhledem, budu Vám šeptat, jakou jste bývala štětkou a Vy Se tomu budete mile chichotat."
„To teda nebudu!“
„Pročpak? Myslel jsem, že jste štětkou ráda.“
„Právě proto se Mi tuze nelíbí představa, že bych jí měla přestat být ještě zaživa!“

II.

Inu, nebyla moc příjemná neoblíbenost, ovšem nezávislost na stádu a schopnost vlastního postoje byly velice hodnotné kvality. A také užitečné, hodily se mu velice na univerzitě, kde ve třeťáku zkrotli všichni odbojní studenti a s vidinou ušetřeného roku ze dvou nenáviděné vojenské služby ochotně upekli kompromis, v rámci kterého se rádi nechali ostříhat na blbečky, chodili šaškovat už od šesté ranní v mundůrech na buzerák, zasrali si dva měsíce prázdnin debilním haptákováním, zkrátka nechávali se podle něj buzerovat už s předstihem a do zásoby.
„Ty vole, šel bys jenom na rok,“ kroutili nechápavě hlavou nad jeho pevným rozhodnutím ignorovat tyto hry na vojáky pro pokročilé.
„Jenom na rok? Seš magor? Chcípl bych nejpozději do třetího dne.“
Kromě dobře míněných, nicméně neuposlechnutých rad spolužáků se do toho vložili i lampasové vojenské katedry, kteří mu vzkazovali, ať neblbne, jinak ho čekají dva roky.
„To nechte pěkně raději na Pánovi, kterou ze svých nevyzpytatelných stezek mě kdy provede,“ netroufl si sice provokovat navenek, ale tím bezstarostněji pomyslet.
Imunita vůči stádu mu pak přišla vhod, aby dovedl každý pátek v pět ráno ignorovat škodolibou snahu o co největší hluk, který vytvářeli Slované holubičích povah dupajíce svýma kanadama marně se závistivě snažící narušit neohrožený spánek jednoho spokojeně odpočívajícího krvežíznivého Germána. Sen, který se mu u toho zdával, byl přitom navýsost mírumilovný, zdálo se mu, že jednou půjde komunismus do hajzlu a s ním i veškerá povinná vojenská buzerace. A bude od sprosté daně za koule osvobozen přirozeně a důstojně, aniž by měl zapotřebí komukoli předstírat, že je cvok.

III.

„Nahraju ti tedy všechno, co mám od zeppelinů, jsou to tak čtyři elpíčka,“ řekl brácha a už šel spustit svůj obrovský stroj, kotoučový magneťák B-několik, kolik přesně je už dávno zapomenuto, když se to pletlo s americkými bombardovacími letouny.
„Můžu si to alespoň trochu poslechnout?“ nemohl ovládnout svou netrpělivost.
Brácha dal najevo, že ho tím zdržuje, ale vysvětlováním by se zdržoval ještě víc a proto neochotně pustil. Hrůza, tak odlišná od mírumilovných BGs, mu způsobila nejdřív náhlý šok, který záhy zvolnil do hlubokého zklamání, než se pak na několik let jeho postoj ustálil na hladině poklidného nezájmu.
„Tohle že jsou Led Zeppelin?“ zmohl se jenom na bezradné pochybování, bezradné svou zbytečností, protože pochybovat nemělo smysl, potřeboval jenom čas k zakrytí a strávení svých rozpaků.
„Hele, neser mě, chceš nebo ne? Hardrock není pro usmrkance a já nemám čas. Zapnu to nahrávání, nebo táhni.“
Nesměle a tiše kývl, přičemž v duchu počítal, kolik mu tahle neposlouchatelná příšernost zbytečně zabere místa na drahocenných kazetách. Možná to byly zbytky někdejší posvátné úcty, možná to bylo nějakým vnuknutím, ale nějak ho ani nenapadlo, že by mohl smazat nahrávky, které si nechal udělat proto, aby si v jednu chvíli zachoval tvář. Tvář těsně předpubertální však zachována být ani nemohla, byla odsouzena k dospívání a zrání. A velmi zřetelným projevem zrání bylo i to, že během něj odhalil krásy této nesmiřitelně tvrdé, ale poctivě udělané hudby o deseti strunách, několika blankách a plíšcích a do morku kostí mrazícího upřímného mužského pláče, hudby svou vyšší harmonií rozeznívající a oblažující ty nejvyšší patra vědomí, a kterou by ctihodný Georg Friedrich Händel, dodavatel libých zvuků na anglický královský dvůr, neváhal zařadit vedle své Hudby pro fontány a Hudby pro ohňostroje a podepsat jako Hudbu k tobogánům a vlnobití.

Knihy
Výrobce Machart s. r. o.
Formát 120x 180mm (na výšku)
Rozsah 184vnitřních stran
Obálka
Vazba pevná vazba
ISBN 978-80-87517-63-5
Datum vydání 1.12.2012
Pořadí vydání Publikace byla vydána jako 85. v pořadí nakladatelství Machart.

Napsat recenzi


Vaše jméno a příjmení:


Vaše recenze: Poznámka: HTML tagy nebudou převedeny!

Hodnocení: Nejhorší           Nejlepší

Opište prosím kód z obrázku do pole níže: