- Nové
Kniha představuje kabalu v souvislostech klasické filozofie nejen jako duchovní tradici.
Kniha představuje kabalu v souvislostech klasické filozofie nejen jako duchovní tradici, ale také jako překvapivě praktickou mapu lidské tvořivosti. Kabalistický postup vykládá jako obecný model tvůrčího procesu, který vede od prvotního záměru přes rozvíjení, omezování a vyvažování možností až k uskutečněnému dílu. Tento princip autor propojuje s metodikou Object-Process Methodology podle ISO 19450:2024 a ukazuje jeho praktický význam pro systémové a softwarové inženýrství v éře nastupující AI. Jelikož umělá inteligence přebírá stále více rutinní práce s psaním kódu, člověku se otevírá prostor pro podstatnější otázky, tedy co a proč má vzniknout, komu má dílo sloužit, jak má být navrženo a jaké etické důsledky ponese. Spojení starého symbolického jazyka kabaly s přesným jazykem moderního systémového modelování se tak stává inspirací pro odpovědnou tvorbu moderních informačních systémů a obrací pozornost od pouhé technické realizace k účelu, odpovědnosti a smyslu. Tento princip přitom není omezen pouze na oblast informačních systémů, protože jej lze uplatnit všude tam, kde se počáteční záměr postupně proměňuje v konkrétní dílo.
RECENZE:
Když se vedle sebe položí manuál k nejmodernější softwarové architektuře a starověký svitek židovské mystiky, na první pohled mezi sebou nemají nic společného. Ale jakmile se do těch zdrojů ponoříme hlouběji, ukáže se něco naprosto šokujícího. Ukáže se, že dávná snaha mystiků dekódovat vesmír položila základy, na kterých dnes běží náš digitální svět. Ti dávní myslitelé nepsali žádné abstraktní básně. Oni se snažili popsat tvůrčí proces a hledat zdrojový kód reality. Autor to demonstruje propojením kabaly s moderní metodikou OPM (ISO 19450:2024), pracovním nástrojem pro nastupující éru, kdy AI přebírá rutinní psaní kódu a tvůrčímu člověku uvolňuje ruce pro podstatnější otázky vzniku, účelu a etických důsledků díla.
doc. MUDr. Jiří Kofránek, CSc.
Docent Merunka přichází s inovativní a odvážnou myšlenkou aplikace tradičního kabalistického učení na současné systémové inženýrství. Činí tak z přesvědčení, že mezi technologickou a transcendentní rovinou může existovat příčinná spojitost. Oceňuji proto srozumitelné a ryze praktické uchopení mystického systému v duchu původního účelu coby popisu aktu (s)tvoření. Zásadními kvalitami textu jsou jeho čtivost, didaktičnost a zejména inspirativnost pro široké mezioborové uplatnění.
MgA. Jan Ryant Dřízal, Ph.D.
Zasvěcený vhled docenta Merunky do kabaly a jeho výtečně podaný pragmatický výstup formou jejího využití pro systémové inženýrství v éře AI mi jako filozofovi, ezoterikovi a hermetikovi otevřely zcela nový pohled na kabalu jako praktický obor, kterým ale ve své nejhlubší podstatě vždy byla. Zde její poctivé zpracování přivádí pragmatické informační systémy k dokonalé harmonii, což je i samotným principem kabaly. K žádoucí harmonii by mělo dojít v jakékoliv teorii, potažmo praxi.
PhDr. Luboš Y. Koláček, Ph.D.
Vojtěch Merunka se narodil v roce 1967 v Čáslavi, kde prožil dětská léta a absolvoval místní gymnázium. Vystudoval obor elektronické počítače a získal Ph.D. v oboru zpracování dat a matematického modelování. Působí jako docent informačního managementu na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze a také na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.
Odborně se zaměřuje na softwarové inženýrství, objektově orientované programování, metodiky modelování a simulace a na návrh grafových databází. Svoje akademické působení spojuje s více než dvěma desetiletími praktických zkušeností odborného poradce společnosti Deloitte Central Europe. V současnosti patří k předním českým specialistům na metodiku Object-Process Methodology (OPM, ISO 19450:2024) a podílel se také na její oficiální české lokalizaci vydané jako norma ČSN. Také je spoluautorem metody BORM, která využívá konečné automaty spolu s objektově orientovaným přístupem pro modelování a simulaci organizačních a podnikových procesů.
Vojtěch rád hledá souvislosti a vzájemnou inspiraci mezi počítačovými vědami a tvůrčí inženýrskou prací, které jsou jeho hlavním oborem, a klasickou filozofií, lingvistikou a duchovními tradicemi. Vojtěch v tomto propojení moderní vědy a techniky s kulturou nachází inspiraci pro systémové a softwarové inženýrství v nastupující éře umělé inteligence, kdy stroje přebírají rutinní práci s psaním kódu a otevírá se prostor pro podstatnější otázky, které stroje samy, bez pomoci a dohledu člověka, vyřešit nedokážou. Písmo je podle Vojtěcha jedinečným nástrojem, jímž si člověk uměle rozšiřuje kapacitu své paměti mimo vlastní mozek. Jeho vynález umožnil vzestup lidské civilizace a vedl ke knihtisku, který nastartoval vědecko-technickou revoluci, dále k vynálezu programovatelného počítače, k rozvoji internetu a umělé inteligenci. Písmo a z něj odvozené technologie také významně pomáhají rozvoji duchovních nauk a filozofické tradice. Člověk dnes má nejen knihy, v nichž si uchovává vědomosti mimo svoji hlavu, ale také stroje, které tyto informace mimo lidskou hlavu samostatně zpracovávají, a dokonce vytvářejí nové.
Vojtěch je od roku 2015 předsedou spolku Slovanská unie, registrovaného u výkonné agentury EACEA Evropské komise, a působí jako kontaktní osoba pro Českou republiku u mezinárodní nadace Fórum slovanských kultur se sídlem v Lublani. Odborně spolupracoval na filmu režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče, který získal řadu domácích i zahraničních ocenění a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tento film byl částečně natočen v mezislovanštině, jejímž je Vojtěch Merunka spoluautorem. Mezislovanština je mezinárodní projekt umělého zonálního jazyka, kterému by měli příslušníci slovanských národů pasivně rozumět bez nutnosti se jej učit. Tím se mezislovanština liší od jiných umělých jazyků, například esperanta, které je třeba se naučit, aby jim bylo rozumět.
Vojtěch Merunka je interdisciplinárním informatikem, který moudrost klasické filozofie a duchovních tradic uvádí do praktických řešení otázek dnešního technologického světa. Přitažlivá je pro něj především rovina přesahu, tedy otázka po smyslu a účelu díla, kterou technika sama neklade, ale bez níž se odpovědná inženýrská práce neobejde.