Tomáš Suchý

Pro srdce umělce neměli pochopení učitelé několika vzdělávacích institutů, které Tomáš Suchý v časech svého bouřlivého mládí navštěvoval. Z hořovického gymnázia rebel s kudrnatou hřívou dlouhou až na záda odešel ve třetím ročníku. Podobně dopadl i pokus o výuční list elektromechanika na berounském učilišti.
Maturitu nakonec získal na večerním gymnáziu v Praze. Později složil přijímačky na pedagogickou fakultu v Plzni a chystal se na kariéru učitele. Jenže. „Třetí ročníky byly asi mým prokletím. Ve třetím ročníku jsem „pajdu“ přerušil. V té době už měly Ponožky slušně našlápnuto a veškerý čas jsem věnoval jim,“ říká Tomáš Suchý. Rebelství bylo synonymem i pro začínající kapelu Ponožky. „Na přehlídce vysokoškolských hudebních souborů ZUŠ v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka 16. listopadu 1989 jsme spolu s dalšími kapelami odmítli vystoupit ve večerním programu, a to na protest proti nedostatečnému ozvučení pódia. Ještě týž večer o tom miliony diváků informovaly Televizní noviny. Plamínek revoluce byl zažehnut,“ vzpomíná Tomáš Suchý s nadsázkou na historii bandu, která je podrobně zaznamenána také na webu www.ponozkypanasemtamtuka.cz.


Dnes má jednu stálou ženu, berounskou výtvarnici Lucii Suchou, s níž objížděl už štace z „žebřiňákové“ éry. Ta mu porodila tři syny, osmnáctiletého Mikuláše, sedmnáctiletého Huberta a dvouletého Jáchyma. Celou rodinu považuje Tomáš za největší úspěch svého dosavadního života. Vydavatelství Hnízdo, které založil loni, aby vlastním nákladem vydal kalendář s obrazy své paní, považuje už jen za třešničku na dortu. Stejně tak jako tři dosud vydaná cédéčka Plovárna, Příhodný vítr a Máme doma papouška. Posledně jmenovanou desku, zjevně inspirovanou příchodem nejmladšího syna do rodiny, věnoval dětem.
Kromě koncertování s Ponožkami se právě věnuje alternativnímu projektu, s nímž vyhrál konkurz na skupinu doprovázející naše zahraniční prezentace na veletrzích cestovního ruchu v zahraničí.