Povolání Volman I. díl

První část románu podle skutečných událostí o počátcích rodu Volmanů v Žebráce. Historicky doloženým postavám a událostem fantazie pravnučky Otakara Volmana vdechla život. Před námi tak ožívá silný příběh prvních dvou generací Volmanů v městečku na Zlaté cestě, kteří položili základ pro pozdější zbudování slavných továren na obráběcí stroje.

První díl trilogie Povolání Volman s názvem Kupec a dobrodruh na Zlaté cestě nás zavede do Žebráka ke konci 18. století, kdy do města přibyl Frantz Josepf Wollmann, aby si na náměstí v domě čp. 14 otevřel svůj kupecký krám… Slovo „povolání“ v sobě spojuje jak práci, tak poslání - něco vyššího než prostou obživu. Toto téma je červenou nití vinoucí se celým příběhem. Vnitřní touha cosi velkého dokázat ovlivňuje život jednotlivých členů rodu od počátků až po současnost a s každou generací sílí. Žádný z potomků se nedovede vyhnout svému osudu - být Volmanem - žít ve jménu svého povolání.

Recenze od Otomara Dvořáka:

Rodinná sága od Petry Braunové
Rozsáhle kroniky rodů, v nichž soukromé osudy jednotlivců jsou v průběhu několika generací ovlivňovány dobovými událostmi, jsou mezi čtenáři oblíbené, dokonce se dá říct, že v poslední době jejich obliba stoupá. Je to ovlivněno tím, že v nejisté době se lidé rádi vracejí ke svým kořenům, aby znovu oživili hodnoty zděděné po předcích a našli v nich naději do budoucna. Do této vlny svou románovou trilogií POVOLÁNÍ VOLMAN vstoupila i Petra Braunová.
 Zatím vyšel první díl z plánovaných tří. Má podtitul KUPEC A DOBRODRUH NA ZLATÉ CESTĚ. Tou zlatou cestou je míněna jak prastará dálková obchodní trasa z Prahy přes Plzeň na Norimberk, na níž leží královské městečko Žebrák, rodiště a životní dějiště hrdinů příběhu, tak i „zlatá cesta“ k úspěchu, ke smysluplnému naplnění života. Autorka začíná svůj příběh po roce 1790 a rovnou čtenáře zasvětí do trablů rozverné devatenáctileté dívky Kateřiny Marie. Co zprvu vyhlíží jako počátek milostné romance, se nečekaně zvrhne, a Kateřina Marie čelí hanbě padlé dívky. Nakonec musí považovat za štěstí, že o ni projeví zájem vdovec s několika dětmi Franz Wollman. Tady se poprvé objevuje rodové jméno. Franz Wollman a jeho syn Josef, jenž už se začal psát po česku Volman, jsou hlavními postavami románu. Kolem nich víří koloběh nesčíslných zrození a smrtí, jejich děti přicházejí na svět a mizí z něj dříve, než se stačily rozkoukat, ženy umírají při porodech… Přesto se lidé nenechají zlomit a stále znovu začínají stavbu vysněného, bezpečného domova. Čtenář, neznalý rodinné historie Volmanů, po přečtení prvního dílu ještě netuší, že toto jméno se v první polovině 20. století stane symbolem továrny na kovoobráběcí stroje, a bude zárukou jejich špičkové kvality v mnoha zemích světa. Zatím sledujeme pokusy kupce, zemědělce a soukeníka uchytit se jako hospodský, jako obchodník s obilím, a především jako těžař kamenného uhlí. Nové hutnické technologie vyvolaly hlad po hořlavém nerostu, a tak i Volman se vrhl na kopání jam na svých polích i pronajatých pozemcích. Vypukla doslova „uhelná horečka“ a lidé se dokázali na svých záborech pohádat i porvat o těžní místa. Ložiska však byla slabá a brzy se vytěžila. Josef Volman poznává, že ani tudy zlatá cesta nevede…
 Nalezení té správné cesty čekalo až na nejmladšího syna Františka, zakladatele strojírenské továrny Volman. O něm se bude vyprávět v druhém dílu románu.
 Je překvapivé, že tato rozsáhlá trilogie je autorčiným prvním románem. Její vyprávěcí styl je suverénní, bez zjevných začátečnických chyb; svědčí to o nesporném talentu. Není snadné sledovat desítky postav na rozlehlém historickém plátně. Světové události, třeba napoleonské války nebo revoluce 1848 jsou tu nahlíženy zdola, z perspektivy maloměstského života, plynou po okraji zájmu, přehlušeny osobními starostmi o rodinu. Více obyvatele vzruší velký požár, překvapivý pád meteoritu nebo epidemie cholery. Jen na okraji zájmu konstatují, že se tady stavěl nějaký Mácha a že nějaký Erben, který si tady našel manželku, vydal pěknou sbírku strašidelných básniček. V rámci rodiny si vyprávějí vlastní historky a pověsti, třeba o vodníkovi Beldovi z místního rybníka nebo o bílé paní z hradu Točníku. Tyto pohádkové postavy nejsou jen zpestřením děje, ale mají svou úlohu v symbolické rovině, zjevují se jako jakési archetypy v podvědomí hrdinů, vystupují v jejich snech jako zosobnění strachu a úzkosti. Varovná blízkost smrti se hlásí i poryvem studeného větru nebo obavou, jaký obrazec se objeví v rozkrojeném jablku: hvězdička nebo osudný křížek?
Petře Braunové se také skvěle podařilo vystihnout psychologii postav, vytvořit různorodé a originální typy, jejichž způsob chování a jednání je formován předchozími zážitky. Možná by se autorka měla ještě zamyslet nad formální podobou pasáží, v nichž otec Franz vypráví dětem části rodinné historie, neboť chvilkami sklouzává do formy jakési historické přednášky, což není způsob, jakým by se mluvilo s dětmi. To je snad jediná drobná výtka, kterou bych k této knize měl.
 Oceňuji, jak Petra Braunová precizně zpracované údaje z archivů obalila „masem života“. Ačkoliv jde o román, má hodnotu dokumentu, neboť se drží všech doložitelných faktů. Je výsledkem autorčiny několikaleté trpělivé badatelské práce. Současně však přináší čtenáři potěšení z možnosti spoluprožívat dramatické osudy rodiny, jejíž členy si během četby oblíbí, a kterým v duchu drží palce, aby se jim jejich odvážné sny jednou podařilo naplnit.