Povolání Volman II. díl
Druhá část románu podle skutečných událostí o zakladatelích slavného podniku na obráběcí stroje v Žebráce volně navazuje na děj předchozí knihy.
Vladimír Čáp
Ročník 1949, rodiště a současné bydliště Beroun. Písně začal psát ve druhé polovině let šedesátých, inspirován středověkými trubadúrskými zpěvy a renesanční poezií. V roce 1968 zvítězil v celostátní soutěži o nejlepšího amatérského zpěváka roku (Mladá píseň Jihlava). Vítězné písně Tři ořechy a Konec trubadúra vydal o rok později na singlu Supraphon a tehdejší hudební redaktor Čs. rozhlasu J. Navrátil započal s přípravou společného LP, na kterém kromě Čápových měly být písně Merty, Kryla a dvojic Hutka – Kalandra a Paleček – Janík. K realizaci však už nedošlo. Zúčastňoval se prvních folkových přehlídek konaných převážně v Praze, na nichž kromě již zmíněných písničkářů účinkovali všichni tehdejší představitelé žánru (Třešňák, bratři Mikoláškové, Veit, Neduha, Lorencová a další).
V roce 1969 nastoupil základní vojenskou službu. Díky jihlavskému úspěchu byl přijat do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde při Jazzovém a tanečním orchestru Pavla Bayerleho účinkoval, za tehdy stále ještě poměrně uvolněné atmosféry, jako první a zároveň poslední písničkář souboru. Do této doby se datují jeho první pokusy vymanit se z „trubadúrské“ škatulky, a to především vojenskými (či spíše protivojenskými) songy.
Z vojny se vrátil již do tuhých normalizačních poměrů, nepodařilo se mu složit ani nejzákladnější amatérské zkoušky u některé z uměleckých agentur. Jeho příznivci z medií byli dílem propuštěni a dílem, vystaveni existenčnímu tlaku, přeorientovali se na jiné, „méně závadné“ žánry. Přestal úplně koncertovat a střídal zaměstnání, většinou v ekonomických profesích – v duchu svého středoškolského – ekonomického vzdělání.
Nadále ho však oslovovali jeho přátelé – výtvarníci z rodného města – s prosbami o účinkování při zahajování výstav. Neodmítal, ve druhé polovině sedmdesátých let začíná znovu psát a jeho tvorba dostává postupně svoji dnešní podobu. Tvoří písně, které jsou v textech i projevu emotivními šansony s prvky sebereflexe, ale i takové, v nichž nechybí ironie, nadhled a humor. V roce 1996 vydal své zatím jediné CD Kašpaří písně, příznivě přijaté jak posluchači, tak odbornou kritikou.
1. K padesátinám 2:50
2. Mici 3:35
3. Čertovská 3:16
4. Pršíš mi do hlavy 4:04
5. Černá vdova 2:52
6. Cokoli 3:24
7. Ruská 4:28
8. Město můr 4:36
9. Hej, horalové! 1:36
10. Duch placa 3:14
11. Zdálo se mi, zdálo 4:01
12. Itálie 5:29
13. „U Mefista“ 3:53
14. Mejdlo 2:25
15. Hospoda Zero 3:45
16. K osmdesátinám 1:49
"