Marie Nostitzová - akvarel jako svědek

Publikace, kterou držíte ve svých rukou, představuje první ucelenou sondu do života malířky Marie hraběnky Nostitz-Rieneck (1902–1980). Její dílo je veřejnosti známé jen díky několika akvarelům, na nichž zachytila interiéry českých zámků, téměř nic se však nevědělo o jejím životě a tvorbě. Záměrem autora je proto seznámit čtenáře s výběrem nejlepších prací, které vytvořila a zasadit je do souvislostí doby, v níž vznikly. Většina prezentovaných děl pochází ze soukromých sbírek v zahraničí a jejich námět spadá především do oblasti krajinomalby a žánru. Publikace tak představuje i dokument o životě rodiny Nostitz-Rienecků z Plané u Mariánských Lázní a jejich blízkých v období První republiky, druhé světové války a následné emigrace.

Die Publikation, die sie in Ihren Händen halten, stellt den ersten in sich geschlossenen Einblick in das Leben der Malerin Maria Gräfin von Nostitz-Rieneck (1902–1980) dar. Ihr Werk ist der Öffentlichkeit lediglich Dank einigen Aquarellen bekannt, auf denen sie die Innenräume von böhmischen Schlössern darstellte, über ihr Leben und Werk wusste man jedoch fast nichts. Absicht des Verfassers ist es deshalb, den Leser mit einer Auswahl ihrer besten Arbeiten vertraut zu machen und diese in den Kontext der Zeit zu stellen, in der sie entstanden waren. Die meisten der hier vorgestellten Werke stammen aus ausländischen Privatsammlungen und fallen thematisch vor allem in den Bereich der Landschafts und Genremalerei. Die Publikation stellt somit auch eine Dokumentation über das Leben der Familie Nostitz-Rieneck von Plan bei Marienbad und ihre nächsten Verwandten während der Ersten Republik, dem zweiten Weltkrieg und der anschließenden Emigration dar.

Předmluva

Každý historik umění bojuje při psaní publikace s problémem, jakým způsobem svou práci prezentovat, jaká slova použít a jak svými myšlenkami neodradit čtenáře od prolistování knihy s radostí, stránku po stránce. Před podobným zauzlením jsem stál i já, když se mi poštěstilo potkat se s paní Mathildou Nostitzovou-Quagliotti.

Její teta Marie, se kterou prožila dětství na zámku v Plané u Mariánských Lázní, byla v Čechách známá díky několika akvarelům, na nichž zvěčnila interiéry zámků v Hořovicích a Horšovském Týně. Téměř nic se však nevědělo o jejím životě. Po několika setkáních jsme se proto odhodlali k uspořádání výstavy, jež by obnovila povědomí o její tvorbě. Za pomoci rodiny a přátel jsme se pustili do hledání obrazů signovaných „M. Nostitz“ a mám radost, že jsme byli úspěšní. Publikace, kterou držíte v rukou, prezentuje nejlepší práce, jež se nám podařilo vypátrat doslova po celé Evropě.

I když přípravě textů předcházela systematická archivní příprava, nechápejte prosím jejich obsah jako vědeckou práci, ale spíše jako potěšení pro milovníky historie a umění. Publikované akvarely vznikly pro radost svých majitelů. Bylo by proto hříchem podřídit jejich půvab vědecké doktríně a odcizit se tak čtenářům. Věřím proto, že tato drobná publikace Vám pomůže uniknout od starostí všedních dnů a bude dobrým průvodcem po životě a díle dámy, pro kterou umělecká tvorba představovala nedílnou součást života.

Mou milou povinností je poděkovat všem osobám a institucím, bez jejichž pomoci by katalog zůstal pouhou myšlenkou. Děkujeme především prof. Dr. Dadje Altenburg-Kohl a její Nadaci DrAK za finanční podporu publikace a Ester Havlové za přípravu většiny fotografií. Dále Miroslavě Pluháčkové, Luboši Krapkovi a Patriku Pařízkovi za všestrannou pomoc s přípravami a Kameelu Machartovi za grafické zpracování publikace a její vydání. Děkujeme také všem majitelům obrazů za jejich zapůjčení a svolení k publikování. Na čestném místě chci co nejsrdečněji poděkovat dvěma dámám, bez nichž by tato publikace nevznikla, paní Renatě Hochelber a mé mamince Jindřišce Štěpánkové.

Jan Štěpánek

Vorwort

Jeder Kunsthistoriker kämpft beim Schreiben einer Publikation mit dem Problem, wie er seine Arbeit präsentiert, welche Worte er benutzt und wie er mit seinen Gedankengängen den Leser nicht davon abbringt, das Buch Seite für Seite mit Freude umzublättern. Vor einer ähnlichen Problematik habe auch ich gestanden, als mir das Glück zuteil wurde, Mathilde Nostitz-Quagliotti zu treffen.

Ihre Tante Maria, mit der sie zusammen ihre Kindheit auf einem Schloss in Plan bei Marienbad verbrachte, war in Tschechien dank einigen Aquarellen bekannt, auf denen sie die Innenräume der Schlösser in Hořowitz und Bischofteinitz verewigte. Über ihr Leben und Werk war jedoch fast nichts bekannt. Deshalb sind wir nach einigen Zusammenkünften zu dem Entschluss gekommen, eine Ausstellung zu veranstalten, die ihre Werke zumindest teilweise neu bewertet. So haben wir uns gemeinsam mit der Familie und Freunden mit vereinten Kräften auf die Suche nach mit „M. Nostitz“ signierten Gemälden gemacht, und ich freue mich darüber, dass wir erfolgreich waren. Die Publikation in Ihrer Hand präsentiert die besten Arbeiten, die wir buchstäblich in ganz Europa aufspüren konnten.

Obwohl dem Schreiben der Texte eine systematische archivalische Vorbereitung vorherging, soll ihr Inhalt nicht als wissenschaftliche Arbeit verstanden werden, sondern eher zur Freude für Kunst- und Geschichtsliebhaber dienen. Von daher wäre es eine Sünde, ihren Reiz einer wissenschaftlichen Doktrin unterzuordnen und sich so vom Leser zu entfremden. Ich glaube deshalb, dass diese kleine Publikation dem Leser dazu verhilft, den Alltagssorgen zu entfliehen und ein guter Führer durch Leben und Werk einer Dame sein wird, für die das künstlerische Schaffen ein wesentlicher Bestandteil ihres Lebens war.

Es ist mir eine angenehme Pflicht, allen Personen und Institutionen zu danken, ohne deren Hilfe der Katalog eine bloße Überlegung geblieben wäre. Vor allem danken wir Frau Prof. Dr. Dadja Altenburg-Kohl und Ihrer Stiftung DrAK für die finanzielle Förderung der Publikation und Ester Havlová für die Preparation der meisten Fotos. Ferner Miroslava Pluháčková, Luboš Krapka und Patrik Pařízek für die universelle Hilfe bei den Vorbereitungsarbeiten und Kameel Machart für die graphische Gestaltung der Publikation und ihre Herausgabe. Wir dandke auch allen Eigentümern, dass sie ihre Bilder als Leihgaben zur Verfügung gestellt und deren Abdruck erlaubt haben. Einen Ehrenplatz nehmen hier zwei Damen ein, ohne welche die vorliegende Publikation nicht entstanden wäre und denen ich allerherzlichst meinen Dank aussprechen möchte, und zwar Frau Renata Hochelber und meiner Mutter Jindřiška Štěpánková.

Jan Štěpánek